na Blog.cz

Po vyložení všech zavazadel (a Tobiho) do chodby před jídelnou rozhodl Pein, že se všichni sejdou v malé společenské místnůstce, kde kromě šachů, člověče a Twistra nebylo žádných jiných deskových her, jen stoly a židle. Tobi se už vrhal k lego stavebnici, Deidara ho však s velkou námahou odtáhl od plastové krabice a rozzuřeně s ním mrštil na dřevěnou židli.

"Tak, Tobi, teď se budeš chovat slušně! Nechceme přece, aby si o nás jinchuuriki mysleli něco špatného!"

"Tobi chce... Tobi chce... Tobi chce lééégooo!" Natahoval mužík v oranžové masce. Deidara se už chystal majznout Tobiho stolem po palici, naštěstí ale Akita zakročila a chlácholila Tobiho, že si s ním potom zahraje Člověče, nezlob se.

"Tak, sešli jsme se tady..." Začal svou řeč Pein, hyperaktivní Naruto ho ale přerušil: "On se někdo žení?"

"Mno jo, Hidan," pochechtával se Kisame, Itachi vedle něj se pousmál pod svými sexy slunečními brýlemi.

"Hele, rybičko, sklapni žábry a věnuj se Uchihovi," odbyl ho Hidan a nervózně si mnul ruce, jelikož svou kosu musel zanechat i s ostatními zbraněmi před energetickou bariérou.

"A to je přesně to, proč tu jsme, upevnit týmovou spolupráci!" Rozohnil se Pein a ignoroval starostlivou Konan, která se ho marně snažila uklidnit.

"Okamžitě toho nechte!" Matsue od sebe odtrhla zápásícího Peina s Deidarou, zatímco Haku přiskočil k Hidanovi s Kisamem, kteří si navzájem rvali vlasy. Tobi se schovával za Akitou a pípal: "Tobi je hodný kluk, Tobi se nepere."

"Proč jsme sem přišli?" Houknul Naruto, aby utišil všudypřítomný povyk, "abychom si utvrdili týmovou spolupráci, abychom si odpočinuli a abychom si dokázali, že spolu beze zbraní alespoň na pár dní dokážeme vycházet. Já ve vás věřím, Akatsuki, že se dokážete chovat čestně a slušně. A ihned přestaňte dále pořvávat, nebo se do toho rámenshopu asi nedovolám!" Okřikl je Naru a zuřivě mačkal tlačítka na závěsném telefonu.

"Mno, nedovoláš, jelikož ten už léta nefunguje," Aki si se znuděným výrazem pokoušela sundat Tobiho ze zad.

"Ten by tady ani neměl být, jsme přece v Shinobi světě," poznamenala Matsu, ale nikdo na její poznámku nereagoval.

"A teď," Konan se usmála na všechny přítomné, "se bude losovat o pokoje!"

"Je asi více než jasné," zahulákal Pein, aby přehlušil vřavu, která se okamžitě strhla, "že dámy budou na pokoji pohromadě. Teď napíšete na papírek své jméno a vhodíte ho do pytlíku. Vylosovaná čtyři jména budou společně sdílet izbu. Souhlas?"

Jelikož nikdo nic nenamítal, dali se všichni okamžitě do losování.

Konan pečlivě zamíchala v pytlíku, jelikož ona byla jediná osoba, které Deidara povolil si vzít do rukou jeho papírek.

"Hidan..." Šedovlasý muž se sadisticky usmál, nejspíš už si živě představoval společné večery na pokojích.

"Haku..." Dlouhovlasý shinobi se na Hidana podíval pohledem plným obav, s kým že to bude muset vlastně nocovat.

"Tobi..." Do Tobiho zavýsknutí se přidal i Deidarův vítězný řev. Dynamitník byl štěstím bez sebe, že se o pokoj nebude muset dělit s Tobíkem.

"A... Itachi." Kisame se Itachimu zlomyslně poškleboval, ten si však s ledovým klidem posunul sluneční brejličky o půl cenťáku nahoru.

"Pokoj číslo dvě už je snad jasný," odkašlala si Konan, "Pein, Deidara, Naruto a Kisame."

Naruto se znovu při pohledu na Kisameho nezřízeně rozřehtal, Deidy na něj vrhnul pohled typu s-tímhle-pakem-já-nepřežiju-hm a Pein kontroloval lístečky, zda bylo losování poctivé.

"Rozchod do pokojů!" Zatleskala Akita a spolu s Matsue a Konan důstojně odkráčely z místnosti.

- O půl hodiny později, na pokoji č.1 -

"Dej-sem-ten-polštář!" Vrčel Itachi, který se snažil marně vytrhnout onu část ložního vybavení z Hidanových spárů, šedovlasý shinobi totiž začínal trpět akutním nedostatkem obětování Jashinovi a rozhodl se, že svému milovanému bohovi obětuje alespoň polštář. Ne svůj, samozřejmě.

"Tobimu se to povlékání nějak... Nějak nepovedlo," plačtivě skuhral mužík, důkladně zauzlovaný v přikrývce.

Haku si povzdychl a začal vymotávat nešťastného Tobiho

- O chvíli později, v pokoji č.3

Akita si právě vybalila svůj zbrusu nový lak na nehty a s Konan ho zaujatě pozorovaly. Všechny dívky už měly samozřejmě řádně povlečeno a vybaleno. Najednou dovnitř vtrhla Matsue.

"Holky, z dvojky se ozývají nějaké neidentifikovatelné zvuky, jdete se podívat?"

Konan ihned vyskočila z křesla a hrnula se za Matsue. Akita s povzdechem odložila lahvičku s lakem a taktéž zmizela ve dveřích.

- Pokoj č.2 -

Ukázalo se, že Hidan se přifařil k Peinovi na pokoj a rozhodli se uspořádat soutěž v říhání.

"Krooouuugh!" Vydal ze sebe Deidara a ostatní přísedící mu blaženě zatleskali.

"Dobrý, ale to jste ještě neslyšeli - krrrrrrrkk!" Zahřměl Naruto a malá skleněná lahvička s konvalinkami se na protějším stolku zakymácela a praskla.

"Taky nebylo špatný, Naruto, máš talent!" Povzbuzoval Hidan, zatímco Pein mlel cosi o bolesti. Hidan Peina okřikl, že když on neumí takhle krásně krkat, ať se neopovažuje proti favoritovi z Konohy něco namítat. Načež se uražený Pein zvedl z pohovky, pronesl něco v tom smyslu, že to dokáže taky a zahřměl na celou místnost, tak, že se Kisamemu rozprskla v ruce sklenička s vodou.

"Máme novýho favorita!" Zahlaholil Hidan a gratuloval Peinovi k převzetí jeho prvenství.

"P-Peine..." Bledá Konan se opírala o rám dveří a bylo zřejmé, že na ni zrzkův výstup zanechal viditelné stopy.

Chlapi se hlasitě rozřehtali a Pein zrudl. Nejspíš si bude muset Konan nějak udobřit...

- Pokoj č.1 -

"Neprovozujete tady něco tak nechutného, jako vedle?" Akita opatrně nakoukla do dveří.

"Ne, mícháme si odstíny laků na nehty," Itachi na jinchuuriki kývl a Haku ukázal na Tobiho, celého zapatlaného od barviček.

"Tobi taky míchá!"

"Ale došel nám líh," konstatoval Itachi smutně a šel se po nějakém podívat do spížky.

"Zahraje si hodná Akita-sempai s Tobim to Člověče?" Zajímal se mužík v masce.

"To víš, že zahraje!" Zahlaholila Matsue a šla shánět ostatní hráče - spíše se chystala nějaké Hidanovi ukradnout z Krkacího Šampionátu.

- Někdy večer, společenská mísnost -

Hráli v šesti. Pein si šel totiž někam udobřovat Konan a Itachi s Deidarou prohledávali dům kvůli lihu do laku na nehty.

"Házíš, Hidane!"

"Ku*va, ta zas*aná kostka se prostě nemůže přetočit tak, jak já chci!" Vztekal se Jashinův služebník a rázoval fialovými figurkami vpřed.

"Teď Tobi, teď Tobi!" Hlásil se mužík v masce, hodil kostkou a...

Vyhodil Hidana.

Ten okamžitě začal nadávat tak sprostě, že mu Haku se slovy "Jak to mluvíš?!" musel zacpat pusu. Když už se šedovlasý Akatsuki dostal ke slovu, rozhořčením nemohl ani mluvit.

"Ty kryso jedna oranžová, já tě obětuju Jashinovi, no počkej, já tě tak rozmašíruju..."

Akitě stačil jeden hodně zlý pohled: "Hidane..."

Na tahu byl Haku. Se svými zelenými figurkami kosil vše, co mu stálo v cestě. Ze hry vypadla tedy nejen Akita se svými červenými figurkami, ale i Naruto se žlutými a Kisame s modrými.

"No počkej, tohle ti neodpustím, dattebayo!" Křikl Naruto a házel kostkou jako zběsilý, než mu někdo musel připomenout, že se hází pouze třikrát a on navíc ještě ani není na řadě. Kisame ovšem ihned znovu nasadil a vyhodil Tobiho před domečkem. Omluvně na něj vycenil špičaté zuby, avšak lízátko propadlo záchvatům pláče a hra byla u konce.

"Jdeme se raději podívat, jak je na tom Matsue s večeří." Usmál se Haku.

- O půl hodiny později, jídelna -

"Tééda, Matsu, kde ses naučila tak výborně vařit?" Zalichotil Kisame a Hidan na protějším konci stolu pokračoval v krkacím maratonu. Kunoichi se zarděla a ochotně přidala Kisamemu na talíř smažené nudle se zeleninou.

"Kde jsou vlastně Itachi s Deidarou?" Napadlo znovuudobřenou Konan, která hladila Peinovu ruku pod stolem.

"Nevím, celý večer jsem je neviděla..." Konstatovala Akita, avšak ze sklepa se ozvalo hlasité řinčení a rámusení.

"Sem ti řikal, že se dostanem ven včas - HIK!" Škytl Deidei, v ruce skoro vyprázdněnou láhev rumu.

"Já de*il jsem ti nevěřil," motal se za ním Itachi taktéž v bujaré náladě. Matsue tak tak přiskočila, aby se jí padající Itachi zachytil kolem krku.

"Chtěl sem ti něco říct," blábolil Uchiha, "už dá-dávno. Miluju tě."

Všichni ostatní rázem ztuhli a do jednoho se otočili na zrudlou Matsue.

"Pudeš teď se mnou nahoru?" Laškoval Itachi a přitom se snažil nespadnout. Haku honem přiskočil, aby Itachiho podepřel i z druhé strany. Opilý Uchiha se však na něj obořil: "Ty se mezi nás nepleť, ho-holčičko a rači mazej spinkat."

"Spinkat půjdeš ty," Haku ho s Matsuinou pomocí nesmlouvavě vlekl do patra.

"Ale tahle pude se mnou," hekl Itachi a ukázal na Matsue. Poté se začal strašně smát.

"Dovlečeme ho nahoru," šeptl Haku a tahal Uchihu po schodech.

"Miiiluuujuuu těěě!" Zavyl Itachi a neohrabaně se snažil pohladit Matsue po vlasech.

"Co jste to tam vyváděli?" Udeřila Konan na Deidaru, který byl zřejmě schopen souvisleji hovořit.

"Hledali sme líh do toho laku." Zabručel Deidara a rázným švihnutím si rozpustil culík.

"A zdá se, že našli, co?" Pochechtával se Kisame a cenil špičaté zuby na všechny strany.

"Tam byla jenom slivovice, whisky a rum. A s tím malovat na nehty nejde. Ale když už jsme to votevřeli..." Deidarovi se při hovoru hlava nebezpečně kymácela a brzy nato už pochrupoval jako do vody hozený.

"Vezmu ho nahoru," zazubil se na všechny Kisame a přehodil si chrápajícího blonďáčka přes rameno.

"Hej, tak to nemyslíš vážně!" Smála se Akita, když stoupala po schodech k útulnému domečku někde mezi Ohnivou a Bleskovou zemí.

"Jo, je to tak, dattebayo!" Přitakal vesele Naruto a v rozčilení mával rukama, "a pak jsem mu řek´..."

Akita, Haku, Naruto i Matsue zůstali úlekem stát na místě. Dveře jejich domku byly totiž otevřené.

"Opatrně," šeptl Haku a postupoval vpřed. Akita ho předehnala a skokem byla v obýváku, kde zůstala údivem úplně bez dechu.

"Co se-" Matsue už větu nestihla doříct a instinktivně sáhla po zbrani.

"Netaste zbraně," ušklíbl se Pein. Stál na stole v obýváku a měřil si všechny pohrdavým pohledem.

"Jo? A necháme tě zajmout jinchuuriki? Tak to asi ne," odsekla Matsue, katanu zlobně napřaženou směrem k vetřelci.

"Budu jednat především s ní," zrzek ukázal bradou na Aki, "poněvadž má z vás nejvyšší hodnost."

"O čem chceš jednat?" Akita podezřívavě přivřela oči.

"Notak, schovejte ty zbraně, konečně," Pein se usmál a napřáhl otevřené dlaně směrem k nim, "nebo byste snad útočili na neozbrojeného?"

"Zrovna ty si máš co říkat neozbrojenej," zavrčel Haku a s Narutem a Matsue ustoupili několik kroků vzad, takže Pein a Akita stáli naproti sobě, Akatsuki leader navíc na konferenčním stolku.

"Máme problém. A myslím, že vy taky. Abych řekl pravdu, stručně a jednoduše: jsme vyčerpaní. Věčně vás pronásledujeme a vy nás likvidujete a těžce zraňujete. A nejinak je to i na vaší straně. Napadlo nás, že bychom se mohli společně trochu odreagovat."

Na Peinovi teď visely čtyři páry lehce udivených očí.

"To si jako myslíš, že ti na to skočíme?" Prskla Matsue.

"Jo, pod záminkou nás vylákáte na nějaké odlehlé místo a vysajete nám bijuu!" Křikl Naruto, kterým lomcoval vztek.

"Věděl jsem, že takhle budete reagovat. Podívejte se na plánek. Kolem celé oblasti společnými silami vytvoříme ochrannou bariéru, která nám bude zabraňovat použít chakru a vůbec jakékoliv styly boje, takže nemusíme nikdo nikoho podezřívat."

"Ty... Si děláš legraci, že jo?" Akita povytáhla obočí, vypadalo to však, že ji nápad zaujal.

"Ne, výjimečně to dneska šéf myslí upřímně a bezelstně," objevil se Itachi Uchiha a... Usmál se?!

"To je genjutsu... Jen se mi to zdá... Ne, to určitě nemůže být pravda..." Mumlala Matsue a tím vystihla zhruba tak to, co si mysleli úplně všichni zaskočení shinobi.

"Nezdá," zapředl Itachi a štípl dívku do paže.

"Mno, a co se stane, když s tou vaší šíleností budeme souhlasit?"

*** *** ***

"Haku-sempai, neviděl jste moje lízátko?" Tobi pobíhal mezi naskládanými kufry jako šílený a všemožně vyhlížel svou sladkou pochutinu.

"Ne, neviděl, Tobíku," usmál se dlouhovlasý shinobi a snažil se udržet svou krosnu na jednom místě, neustále se totiž zvrtávala dopředu nebo dozadu.

"A ty, Hidane-sempai, vy jste taky neviděl Tobiho lízátko?" Zeptal se Hidana, který se sem přiloudal, přitom mu podivně vypadající bílá špejle trčela z pusy.

"Ne, taky jsem ho neviděl," ušklíbl se. Když mužík v masce odběhl, položil protestujícímu Haku ruku na rameno a zasyčel: "Pssst."

"Kde se ten Pein loudá, měli tu s Konan být už před půl hodinou!" Stěžovala si Akita, přitom se pohodlně usadila na svůj rozložitý kufr se čtyřmi kolečky.

"A nikdo z Písečné nepříjde?" Zeptal se Haku.

"Ne, mají to sem dost daleko a Gaara navíc nemůže opustit svou vesnici na tak dlouho," vysvětlila Akita.

"A jaktože ty jsi ji mohla opustit na tak dlouho?" Zeptal se jinchuuriki Itachi.

"Během té doby párkrát do vesnice skáknu, abych se ujistila, že je vše v pořádku. Navíc se nacházíme na okraji Bleskové země, takže kdyby se něco dělo, mohou mi to mí lidé dát včas vědět," usmála se a založila si ruce na prsou.

"A z vaší organizace jste tu všichni?" Zeptala se Matsue Itachiho.

"Mno, Ještě Konan a Pein, ale ti už by měli být skoro tady. Zetsu nemohl jet a Kakuzu má nějaké neodkladné mise, na kterých se snaží vydělat," Uchiha se natáhl na lesní porost a nechal se olizovat slunečními paprsky.

"Už jsme tadýýý!" Doneslo se k nám Konanino hlaholení. O několik desítek vteřin později už k nám modrovláska dobíhala, o další dvě minuty později bylo vidět Peina, pachtícího se snad se šesti naditými kufry. Pot z něj jen lil a když konečně dorazil k ostatním účastníkům, klesl únavou na zem a těžce oddychoval.

"To je tak, když necháš balit ženskou," ušklíbl se Kisame, stejně jako všichni Akatsuki odložil dlouhý plášť a tak si ho mohli ostatní dostatečně prohlédnout jen v ninja triku a kalhotách.

"Něco proti ženskejm?" Houkla Matsue a detailně zkoumala blízké mraveniště.

"Vždycky balej akorát to, co vlastně nikdy nepotřebujou, hm," pronesl Deidara a líně si pohazoval se smrkovými šiškami.

"Ještě, že tu Zetsu není, ten by ti tuhle zábavu zatrhnul," poznamenal Itachi a posunul si černé sluneční brýle výš ke kořeni nosu.

"No, ale hlavně, že už jste dorazili, tady Uchiha se nám už krapet připaluje na sluníčku," usmála se Aki a jako první vkročila do dřevěné budovy. Nebyla ale dřevěná úplně celá, vypadala jako typická kempová chatička, rozměrem však byla mnohonásobně větší. V okolí se nacházel hustý les, řeka, potok a jakési skalisté útvary, plné děr a jeskyní. Kolem tohoto všeho byla utvořena bariéra, která podle dohody zabraňovala v použití jakéhokoliv množství chakry. Rovněž i veškeré bojové zbraně se musely zanechat před bariérou, jistí shinobi byli totiž v jejich používání velice zběhlí, takže by jim nemožnost použít chakru nijak nezabránila v potenciálním útoku. Jen pro jistotu, jak podotkla Akita.

V poslední době se potýkám s jistým problémem. Nechce se mi psát. Ano, naše generace opravdu zlenivěla, a to naprosto ve všem. Kupříkladu já, která nemusím typicky českou stravu a miluju těstoviny, rýži, zeleninu, luštěniny... Ale to už zase odbočuju... (Je sice pravda, že se moc nehýbu, no ale... :) )

V poslední době už se mi vážně nechce psát. Psát FFky, to je to nejhorší. Ne, že by se u mého prahu kupil zástup nadšených fanoušků prahnoucích po mém milostivém autogramu, ale stejně... Vy sami, kdož píšete, moc dobře víte, že ohlas a komentáře potěší, a je to zpravidla ta jediná odměna, které se našim tvůrčím mozkům dostane. Ono, napsat povídku, to není jenom tak. Nejen, že musíte mít nápad, musíte ovládat vhodné jazykové prostředky tak, abyste byli schopni otisknout své myšlenky do klávesnice... Nebo do propisky... Ale jak jsem již zmínila výše, jsme všichni líní, a tak se píše většinu času do PC (pokud vás tedy zrovna na záchodě neosvítí nějaká geniální myšlenka... :D )

Mimochodem, víte, jak dlouho trvá napsat jedna kapitola povídky, i přesto, že víte, jak se bude příběh odvíjet, máte promyšlené postavy, atd...? 1,5 - 2 hodiny, dámy a pánové, a to není jen tak, nejplodnější doba je od těch 16:00 - 22:00...

Budu se snažit si na své výplody udělat taky trochu toho volného času... I když... Představa, že moje plky někomu chybí, by mě hluboce dojala... ;)

Tak se mějte a žijte blaze, trollíci!

Tohle je postava, kterou jsem tak z nudy vymyslela...

Jako první bych asi zmínila Annu Tsuchiyu, která si moji pozornost získala hlavně písničkou Rose z anime NANA. Byl to úplně jiný styl, než jaký jsem poslouchala předtím. Ostatní říkali, že je to punk, a mě tehdy fakticky strašně zajímalo, jak takový japonský punk vlastně vypadá - tedy zní :)

Už ze začátku se mi Rose velmi líbila, taky zčásti i tím, že nebyla tím, co jsem čekala, že bude. Žádné řvaní, žádná bubnová salva, žádné trhání bubínků ječícími kytarami. Byla energická, odvázaná, ale také plná bolesti. Postupem času mi připadalo, že Tsuchiya všechny svoje písničky zpívá s bolestí, tak nějak smutně. Důkazem toho je i její další písnička Stand by me.

Dál, aby to bylo pěkně podle abecedy, bych uvedla Alizée, od které jsem slyšela jako první písničku Moi... Lolita. Alizée si mě okamžitě získala svým ženským hlasem a rytmickými, melodickými písničkami. Škoda, že u nás není tak známá, moc bych si přála jít na její koncert (podle mých informací v Česku ještě zatím nevystupovala).

I smutné p ísničky od ní jsou velice pěkné, jako ukázku třeba L´emai á des ailes.

Pak by to byly určitě Evanescence a Nightwish, díky jejich neobvykle jemnému metalovému pojetí. Jsou to tedy převážně smutné písničky, ale všechny vyprávějí o bolesti, bezmoci, naději a víře.

V neposlední řadě také Olivia Lufkin. Líbí se mi hlavně kvůli andělskému hlasu, který umí krásně využít, ve zpěvu se nebojí výšek a dokáže zpívat s velikým soucitem. Jemně, ale přesto, kdyby byla v kostele, určitě by ho celý rozezněla :)

Ahoj, zbloudilí poustevníci,

jednou takhle zase Aki přemýšlela o nesmrtelnosti chrousta. A vynalezla speciální teorii. Chcele si ji přečíst? - No, nechcete, ale mně je to jedno :3

Jak všichni víme, karma je vlastně jakési duchovno, které obecně preferuje to, že konáním dobrých skutků budeme mít v životě přáno. Já osobně bych to trochu poopravila. Cestu životem si nejsnáze představíme jako stroj, mechanismus. Všechno započneme tak, že zatáhneme "za páku" vykonáme NĚCO. V tomto momentu je docela jedno, jestli je to dobré nebo špatné. Jdeme dál. Od páky vedou dvě linie - bílá a černá (dobrá a špatná). Vzájemně se nám proplétají a kříží nad hlavou, že se někdy barvy ani nedají rozeznat. Na všech "křižovatkách" černé a bílé visí provázek s krabicí, která obsahuje nějakou událost. Tím, že jste zatáhli za páku, jste spustili strojový mechanismus. To znamená, že na vás ty krabice budou padat a ta daná událost se vám stane.

Příklad:

zatáhnu za páku tím, že se nenaučím na test z matiky

jak jdu pod krabicemi, spadne na mě ta s pětkou z matiky, tuto krabici ovšem spustilo to, že jsem zatáhla za páku. Kdybych se naučila, "spadla" by mi jednička :)

Někdy však mohou krabice padat i náhodně.

Takhle dojdete na konec stroje, "sníte", co jste si zapříčinili a před vámi se nachází další stroj a další krabice...

1) Jsem muž. Můj starší bratr byl vždycky větší osobnost než já. Ale zemřel jsem bohužel v mladém věku. Miluji svobodu! - Hyuuga Hizashi

2) Jsem žena. Jsem docela zákeřná a mám ráda sladké. Jsem z Konohy. - Mitarashi Anko

3) Jsem dítě. Hlavní hrdina seriálu mě zachránil, když jsem bylo malé. Pořád se červenám. Nikdo nemá takové vlasy jako já! - Moegi

4) Jsem zvíře. Zezačátku jsem mělo docela slušný výhled. Jednou jsem svému pánovi zachránilo život, ale předtím jsem ho muselo zranit. - Akamaru

1) Jsem muž. V Mlžné mě právě moc rádi nemají. Způsobil jsem jim tam menší dětský masakr. Vyhrál jsem a zůstal jsem jediný.

2) Jsem žena. Ráda utíkám z reality. Červená je moje oblíbená barva. Starám se o jisté květiny od jistého člověka.

3) Jsem dítě. Kvůli své slabosti se nehodím na Shinobiho. Všechno vidím. Vesničané se mě báli.

4) Jsem zvíře. Pořád bych jen jedl. Neumím používat vodu. V mém případě je to docela ostuda, kvůli tomu, čím jsem.

Zajímavé, jaké mají Angličani výrazy. Ano, tma jako v pytli se řekne přesně takhle.

A tady jsou některé další:

Padají trakaře. (Ve smyslu, že hodně prší.) - It rains cats and dogs.

Má obě ruce levé. - He has both feet left. (Tak inglésové mají asi levý nohy, no... :) )

Je v sedmém nebi. (štěstím) - He is over the moon. (Dobrý astronauti, týjo xD)

Tohle jsou takový perličky, zbytek výrazů už je celkem normální...

A věděli jste, že světlušky jsou v angličtině "létající ohníček"? [fireflies] :)

1) Jsem muž. Můj starší bratr byl vždycky větší osobnost než já. Ale zemřel jsem bohužel v mladém věku. Miluji svobodu!

2) Jsem žena. Jsem docela zákeřná a mám ráda sladké. Jsem z Konohy.

3) Jsem dítě. Hlavní hrdina seriálu mě zachránil, když jsem bylo malé. Pořád se červenám. Nikdo nemá takové vlasy jako já!

4) Jsem zvíře. Zezačátku jsem mělo docela slušný výhled. Jednou jsem svému pánovi zachránilo život, ale předtím jsem ho muselo zranit.

Kdo by ho neznal! Vlastně, v poslední době neslyším nic jiného, než "Facebook, Fejsko, Fejs.."

Co to s těma lidma je?

Bez FB už neexistuje žádný jiný druh sociálního života. Jenou z věcí, které slýchávám téměř denně, je: "Budeš po škole na Fejsu?" - Pubošky i puboši se spěšně loučí v autobuse těmito slovy a uhánějí ke kompu, aby si na sociálních sítích mohli dál nerušeně honit svoje ego. Kdo z nás se totiž na sociálních sítích prezentuje tak, jaký ve skutečnosti je? To jste si nikdy nic nepřimysleli? Ne? Ani trošičku? Neupravujete si fotky v editorech, abyste zakryli tečky ne tváři? Možná?

No tak vidíte :)

Nechci zase úplně tvrdit, že všechny sociální sítě jsou špatné. Dávájí lidi dohromady, udržují vztahy na dálku. Ale v tom jediném jsou vlastně dobré. Udržují vztahy na dálku, ale ruší vztahy "na blízko" - to je můj názor.

Díky Facebooku si můžete s velkou komunitou lidí sdělovat své urgentní potřeby typu: "Jakej je úkol z ájiny?" - Vždyť to známe všichni, když se honem něco potřebuje a čekat na mejl se nechce. Holt, dnešní doba je taková. Uspěchaná. Ale neodbočujme xD

Facebook se stává útočištěm nejen pro různé asociály, ale i třeba pro úchyláky nebo jim podobná individua. Proto si příště rozmýšlejte, jestli si do statusu nutně potřebujete napsat, že o víkendu odjíždíte na chatu a zaručeně nebudete doma, nebo kudy a v kolik hodin se večer vracíte domů ;)

Nechci nijak hanit Facebook a jemu přizpůsobené myšlení dnešní mládeže. Přeci jenom, sociálním sítím se nemůže upřít jeden velký klad - slouží hlavně ke komunikaci mezi lidmi, dává dohromady stará přátelství nebo rodiny, ve kterých jeden člen žije třeba mimo republiku, nebo i v jiném městě. Je to rychlý způsob si zjistit to, co chci, ale častokrát i to, co nechci.

Facebook jsem v této úvaze použila proto, jelikož je nejrozšířenější a nejvariabilnější. Nejsem nijak zaujatá proti druhé, potažmo třetí straně.